Neutronová záchytová terapie (dále NZT) je binární léčebnou modalitou založenou na jaderné reakci, která proběhne po ozáření borové sloučeniny v dostatečném množství přítomné v nádorové buňce nízkoenergetickými (termálními) neutrony. Reakce mezi 10B a neutronem vede k rozpadu jádra boru a k uvolnění alfa částic (jádra helia) a lithia. Jak alfa částice, tak lithiová jádra předávají energii ve vzdálenosti do 10 µm od místa reakce a v rozsahu buňky tak mohou vést k prostorově omezenému ionizačnímu poškození vedoucímu posléze k buněčné smrti. Stoupající zájem o tuto metodu z 50. a 60. let hlavně ve Spojených státech a v Japonsku byl dán především nedobrými výsledky v léčbě multiformního glioblastomu (dále GBM) celou plejádou léčebných modalit, zatímco teoretické principy této na rozdíl od konvenční radioterapie spíše biologicky než fyzikálně zaměřené metody slibují možnost cílené destrukce nádorové buňky za předpokladu, že se dosáhne dostatečné koncentrace 10B v buňce a dostatečného přísunu neutronů. Cílem předkládané práce je shrnutí historie, fyzikálních principů a současného klinického stavu metody ve světě.

        Klíčová slova: neutronová záchytová terapie, sloučeniny boru, termální neutrony, jaderná reakce, historie a současná situace