Kromě tradičních stresů lékařské profese (především časový stres, jednání s obtížnými pacienty, terapeutické neúspěchy, zasahování profese do soukromého života) se v posledních desetiletích lékaři musí vyrovnávat i s pokračující technizací a byrokratizací medicíny, které vedou k narušení terapeutického vztahu mezi lékařem a pacientem se zhoršujícími se osobními vztahy. Lékaři jsou více než jiní profesionálové pod tlakem obav a potenciálních rizik, a jsou proto úzkostnější. Největším zdravotním rizikem je pro lékaře syndrom vyhoření, který se dá ve stručnosti charakterizovat jako ztráta pozitivního vztahu k sobě i k okolí a ztráta pracovní schopnosti.

        Klíčová slova: lékařův stres - syndrom vyhoření - lékařská profese.