Sarkoidóza, ačkoli obvykle vnímaná jako plicní onemocnění, je klasickou systémovou nemocí. Etiopatoge-neticky je charakterizována tvorbou nekazeiíikujících granulomů, které mohou postihovat většinu orgánů v těle, některé klinicky manifestně a některé asymptomaticky. Kromě orgánově specifických manifestací má sarkoidóza i imunopatologické a metabolické projevy. Jedním z nejobtížněji ovlivnitelných systémových symptomů sarkoidózy je chronická únava. Obecně lze říci, že prognosticky jsou příznivější formy sarkoidó-zy s akutní manifestací s převahou v plicích, kdy dochází často ke spontánní regresi onemocnění, horší pro¬gnózu mají formy onemocnění chronické, plíživé a formy se závažným mimoplicním postižením, hlavně srdečního svalu a centrálního nervového systému. Léčba sarkoidózy spočívá v podávání středních dávek kor-tikoidů, alternativou léčby jsou antimalarika a imunosupresiva. V některých případech je nově zkoušena léč¬ba biologická, zaměřená proti TNF-alfa mediované imunopatologické odpovědi.

        Klíčová slova: sarkoidóza, granulomy, multiorgánové postižení, prognóza, léčba