Souhrn:
Autoři shrnují dosavadní poznatky o léčbě schizoafektivní a bipolární poruchy. U obou
nozologických jednotek je často první volbou kombinace stabilizátorů a antipsychotik, respektive
antidepresiv. V 70. letech bylo v popředí zájmu lithium, v 80. letech antikonvulziva a 90. léta
jsou charakterizována nástupem atypických antipsychotik. Není zcela jasné, zda atypická antipsychotika
jsou stabilizátory nálady, protože chybí dostatek studií. Autoři dále uvádějí vlastní
zkušenosti s léčbou schizoafektivní poruchy. Na základě retrospektivní analýzy chorobopisného
materiálu zjistili, že v této indikaci byla preferována antipsychotika. Se stabilizátory nálady přicházelo
20/64 (31 %) pacientů, pouze 3/20 (15 %) mělo monoterapii a vzájemnou kombinaci stabilizátorů.
Atypická antipsychotika převažovala 46/64 (72 %) nad klasickými antipsychotiky (21/46,
46 %); toto rozložení bylo zachováno i při propuštění. Při propuštění odcházelo více nemocných
s antipsychotiky (13 % vs 22 %). Nejčastěji aplikovaným antipsychotikem z atypických byl při přijetí
risperidon (39 %), při propuštění olanzapin (35 % z celkového počtu léčených atypickými antipsychotiky).
Klíčová slova:
polyfarmakoterapie, schizoafektivní porucha, bipolární porucha, kombinace se stabilizátory
nálady, atypická antipsychotika.
|