Účel studie: Cílem práce bylo stanovit u prepubertálních i pubertálních dětí průměrné hodnoty a hranice spolehlivosti kvantitativních indexů inzulínové rezistence, zhodnotit význam těchto indexů a dalších faktorů souvisejících s metabolickým syndromem v diagnostice a patogenezi inzulínové rezistence. Metody: Bylo vyšetřeno 5 skupin dětí - 33 zdravých neobézních dětí v prepubertálním věku a 17 v pubertálním věku, 15 dětí s nadváhou nebo obezitou (BMI >90. percentil), 12 dětí se zvýšeným rizikem výskytu metabolického syndromu v rodinné anamnéze a 14 adolescentů s esenciální hypertenzí - u všech byly vypočítány kvantitativní homeostatické indexy inzulínové rezistence HOMA IR a QUICKI, současně byla v séru stanovena řada metabolických a jiných faktorů souvisejících s inzulínovou rezistencí. Výsledky: Vzestup inzulínové rezistence u obézních dětí byl provázen vedle známých metabolických symptomů inzulínové rezistence také významným vzestupem sérových koncentrací leptinu a IgG anticardiolipinu a signifikantním poklesem sérových koncentrací aFABP, TNFa a leptinových receptorů. Děti se zvýšeným rizikem metabolického syndromu se od kontrolní skupiny lišily pouze v některých metabolických ukazatelích, indexy inzulínové rezistence se však signifikantně nelišily. U chlapců s esenciální hypertenzí byly pozorovány změny pouze v některých parametrech (C-peptid, anticardiolipin IgG), HOMA IR a QUICKI byly změněny nevýznamně. Závěr: Výsledky potvrdily vhodnost použití homeostatických indexů inzulínové rezistence a některých dalších faktorů pro časnou diagnostiku inzulínové rezistence u dětí a adolescentů.

        Klíčová slova: obezita, inzulínová rezistence, homeostatické indexy, metabolický syndrom, prepubertální děti