Anesteziologický pohled na chirurgickou
a endovaskulární léčbu aneurysmat břišní aorty
Koutná J.1, Utíkal P.2, Köcher M.3, Adamus M.1, Dráč P.2, Buriánková E.3, Černá M.3,Kojecký Z.2, Sekanina Z.2
1Klinika anesteziologie a resuscitace FN a LF UP Olomouc 2I. chirurgická klinika FN a LF UP Olomouc 3Radiologická klinika FN a LF UP, Olomouc |
|
Souhrn:
Cíl studie: Zhodnocení vlivu volby anesteziologické a chirurgické techniky na morbiditu a mortalitu kardiálně limitovaných
nemocných podstupujících náročný operační výkon pro aneurysma břišní aorty.
Typ studie: Klinická, retrospektivní studie.
Název a sídlo pracoviště: Klinika anesteziologie a resuscitace, I. chirurgická klinika, Radiologická klinika Fakultnínemocnice
a Lékařské fakulty Univerzity Palackého, Olomouc.
Materiál a metoda: Vyšetřovali jsme 225 nemocných léčených pro aneurysma břišní aorty v letech 1997–2003. Klasickou
chirurgickou léčbu (skupina CHL) podstoupilo 115nemocných,110 nemocných bylo léčeno endovaskulární léčbou (skupina
EVL). Z chorobopisů a anesteziologických záznamů jsme získali strukturované demografické údaje a peroperační data
nemocných. Obě skupiny jsme porovnali příslušným statistickým testem na 5% hladině významnosti.
Výsledky: Obě skupiny nemocných se nelišily tělesnou hmotností, délkou výkonu, ani zastoupením pohlaví. Nemocní
skupiny EVL byli rizikovější,častěji klasifikovániASA IV (p < 0,0001);ve skupiněCHL bylo častější ASAII (p = 0,004).Nemocní
ve skupiněEVL byli starší (p = 0,018),častěji trpěli ischemickou chorobou srdeční (p = 0,0002), častěji v předchorobí prodělali
infarkt myokardu (p < 0,0001) a revaskularizační srdeční operaci (CABG, p = 0,028). Rovněž výskyt diabetes mellitus byl
vyšší ve skupině EVL (p = 0,0007). Chirurgická léčba byla prováděna převážně v celkové anestezii (99,1 %), u EVL
převažovaly svodné techniky (61 %). Během chirurgické léčby bylo podáno více transfuzí než ve skupině léčené endovaskulárně
(p < 0,0001). Endovaskulárně ošetřovaní nemocní vykazovali lepší hemodynamickou stabilitu (p < 0,05).
Morbidita i mortalita byly výrazně nižší u nemocných skupiny EVL (p < 0,0001, resp. p = 0,0096). Potřeba intenzivní péče
byla u těchto nemocných kratší (2 dny) než ve skupině CHL (5 dnů). Rovněž celková délka hospitalizace byla u EVL kratší
(5 dnů), oproti skupině CHL (11 dnů).
Závěr: Endovaskulární léčba má nesporný význam v léčbě aneurysmatu břišní aorty, zvláště u výrazně rizikových nemocných,
pro ně může být metodou volby
Klíčová slova:
výduť břišní aorty – endovaskulární protéza – rizikový nemocný
|