V terapii myelodysplastických syndromů (MDS) už 20 let hledáme úspěšnou terapii. Článek uvádí přehled dosud indikovaných konzervativních způsobů léčby MDS. Terapie se liší u cytopenických typů MDS od terapie leukemických forem. U cytopenických typů hledáme takové léky, které by oddálily předčasnou apoptózu a umožnily řádnou maturaci buněk. Neúčinné jsou vitaminy, kortikoidy, anabolika, z antioxidantů amifostin, interferony, antiapoptotické směsi. Mezi akceptované terapeutické postupy patří cytokiny (především erytropoetin vesměs v kombinaci s jinými léky), dále léky, působící různým mechanismem, jehož součástí je i suprese tumor necrosis faktoru (cyklosporin A, ATG, infliximab, thalidomid a analog thalidomidu Revlimid). Své místo mají chelatory železa. Úspěšnost léčby vesměs nepřesahuje 30 %. Leukemické typy MDS u mladých nemocných do 60 let léčíme agresivní chemoterapií jako AML, což už spolu s transplantací nezahrnujeme mezi konzervativní léčbu MDS. U starších pacientů je doporučována řada méně agresivních kombinací cytostatik nebo jen nízké dávky (tzv. low dose) cytostatik. Naději pro onkologické nemocné obecně včetně nemocných s MDS skýtají inhibitory molekul angažovaných v regulaci růstu a zániku buněk. Z nich už procházejí III. fází zkoušení léků inhibitory metyltransferázy (azacytidin a deoxyazacytidin), ostatní inhibitory podávané samostatně nebo v kombinacích včetně cytostatik jsou zatím ve II. fázi zkoušení u MDS.

        Klíčová slova: myelodysplastický syndrom, cytopenické typy MDS, leukemické typy MDS, terapie