Vývoj nádoru je automaticky provázen spontánní imunitní odpovědí. Nádorové buňky exprimují řadu nádorových antigenů, které umožňují specifické rozpoznání buňkami imunitního systému. Jako nádorové antigeny vystupují jednak nové proteinové sekvence, které jsou výsledkem somatické mutageneze, chyb ve splicingu atp. onkogenů a tumorových supre-sorových genů (tumor-specifické antigeny), nebo normální buněčné proteiny nadměrně exprimované v nádorových buňkách, ať už jako pozůstatek expresního profilu výchozího buněčného typu nádoru či jakožto výsledek globálních změn v expresi genomu provázejících vývoj a progresi nádorů (tumor-asociované antigeny). Identifikace nádorových antigenů byla tradičně založena na imunologických metodikách, nové nádorové antigeny jsou v současnosti ovšem charakterizovány nejčastěji s využitím metodik moderní molekulární biologie, zejména charakterizací specifického expresního profilu nádorových buněk. Vztah imunitního systému a nádoru představuje komplexní vzájemnou interakci, která prochází během vývoje nádoru několika stádii. Počáteční kontrolní funkce imunitního systému, která charakterizuje fázi imunitního dozoru a fázi rovnováhy, je ztracena v dalších etapách vývoje nádoru, které se projevují únikem z imunitní kontroly. Tento únik je samozřejmým předpokladem vývoje nádoru do stavu klinické detekovatelnosti a je založen na dvou skupinách mechanismů - nádorem indukované imunosupresi a ztrátě rozpoznávacích antigenních struktur z povrchu nádorových buněk. Nádorem indukovaná imunosuprese může být výsledkem exprese specifických signálních molekul na povrchu nádorových buněk (fasL) či sekrece specifických cytokinů, zejména TGF-fS a IL-10, jejichž působení charakterizuje systemická imunosuprese, nebo se tato imunosuprese může zakládat na změnách v diferenciaci pomocných T-lymfocytů ve smyslu poměru Th 1 a Th2 subsetů. Na interakci nádoru a imunitního systému se účastní celá řada dalších specializovaných populací leu-kocytů, vedle cytotoxických T-lymfocytů, které představují hlavní efektorovou populaci protinádorové imunity, se dále jedná zejména o tumor-asociované makrofágy a regulační supresorové T-lymfocyty. Rozeznání a odpověď na různé nádorové antigeny ze strany imunitního systému probíhá s velmi rozdílnou efektivitou, jejímž výsledkem je imunodominance některých antigenů. Imunitní systém působí jako významný selekční prvek vývoje imunorezistentních variant nádorových buněk v rámci procesu imunoeditingu.

        Klíčová slova: nádorové antigeny, imunitní dozor, únik z imunitní kontroly, nádorem indukovaná imunosuprese, regulační T-lymfocyte, Th2/Th2 polarizace