Při chirurgické léčbě bazocelulárního karcinomu obličeje je důležité zabránit vzniku recidiv a dosáhnout dobrého estetického výsledku. Cílem této studie je vyhodnocení počtu recidiv s ohledem na použité rekonstrukční techniky. Soubor obsahuje 205 pacientů, u kterých byla provedena resekce tumoru a rekonstrukce a byly analyzovány výsledky. Recidivy se vyskytovaly v 7,3 % případů při průměrném sledování po dobu 2,5 roku (0,5–5 let). Nejčastěji byly k rekonstrukci užity místní laloky, kožní štěpy v plné síle a místní posuny. Dermoepidermální kožní štěpy se užívaly jen zřídka. Ke změně citlivosti došlo ve 3,6 % případů při uzávěru defektu místním posunem, v 11,7 % u místních laloků, v 22,7 % u kožních štěpů v plné síle a v 38,7 % při užití dermoepidermálních kožních štěpů. Estetické výsledky byly hodnoceny na základě klinického vyšetření a vnímání pacientem. Výsledky byly vyhodnoceny jako nenápadné, výborné či dobré v 88,4 % u místních laloků, v 92,6 % u místních posunů, v 66,4 % při užití kožních štěpů v plné síle a v 54 % při užití dermoepidermálních kožních štěpů. Závěrem lze říci, že místní laloky a místní kožní posuny přinášejí lepší estetický výsledek a menší změnu citlivosti v rekonstruované oblasti. Přesto mají kožní štěpy jako alternativní postup své indikace v případech, kdy nelze užít místního laloku.

        Klíčová slova: