V 60. letech 19. století byly provedeny první studie nově objeveného „jedu“, extraktu kalabarských bobů dovezených z Afriky do Anglie. Bylo zjištěno, že působí jako antidotum atropinu, proto byly tyto jejich vlastnosti ihned využity v oftalmologii. Kleinwächter uveřejnil v roce 1864 v Praze zprávu o úspěšné záchraně 5 vězňů, smrtelně otrávených lihovýmkoncentrátem atropinu. Trvalo však několik desetiletí, než byla z odvaru bobů izolována vlastní účinná látka – fyzostigmin, která zaujala trvale významné postavení, protože s její pomocí byl objeven účinek acetylcholinu na muskarinové receptory. V pokusu na psech v roce 1900 demonstroval Pal antikurariformní účinek fyzostigminu. Nicméně v době, kdy bylo kurare uvedeno do praxe (1942), se začal jako antidotum používat syntetický neostigmin. V 60.–70. letech 20. stol. se fyzostigmin stal důležitou látkou ke zvládání nežádoucích účinků anticholinergik v psychiatrii, toxikologii a posléze i v anesteziologii. V roce 1966 popsal Longo komplexní projevy nedostatečné cholinergní transmise v mozku (CAS – centrální anticholinergní syndrom), jež jsou ovlivnitelné fyzostigminem. Dodnes zůstává fyzostigmin bezpečnou a mimořádně vhodnou látkou ve všech situacích, kdy je třeba zvýšit množství acetylcholinu v centrální nervové soustavě. Příkladem jsou otravy anticholinergiky,probuzení po celkové anestezii a mnohé situace v psychiatrii. Fyzostigmin byl také studován jako vhodný lék při počátečních projevech Alzheimerovy nemoci. Významně napomáhá obnově dýchání při předávkování opioidy, aniž by snižoval jejich analgetický efekt a vyvolával syndromz odnětí.V nejbližší době lze očekávat výsledky studie účinků fyzostigminu podaného do mozkomíšního moku.

        Klíčová slova: fyzostigmin – antidotum atropinu – centrální anticholinergní syndrom – otravy – centrální muskarinová transmise – anestezie