Srdeční bradyarytmie
Táborský M., Neužil P., Niederle P.
Kardiologické oddělení Nemocnice Na Homolce, Praha, vedoucí prim. doc. MUDr. Petr Niederle, DrSc. |
|
Souhrn:
Trvalá kardiostimulace od svého vzniku v roce 1958 do konce sedmdesátých let minulého století
přestavovala život zachraňující výkony zejména u nemocných s pokročilou síňokomorovou blokádou.
Technika implantace se měnila od komplikovaných thorakotomických výkonů až k endovazálnímu
přístupu implantace. Výraznou změnu představovalo zavedení fyziologické AV sekvenční
síňokomorové stimulace. Akutní hemodynamické studie, dokumentující pozitivní efekt síňového
příspěvku, byly následovány řadou prací, které analyzovaly vliv různých stimulačních režimů na
celkovou i kardiovaskulární mortalitu a morbiditu. Lze konstatovat, že v současné době na úrovni
medicíny důkazů se ukázalo, že fyziologická stimulace je jednoznačně indikována u nemocných
s vyjádřenou sinusovou bradykardií a AV blokádou vyššího stupně. Pro pacienty s izolovanou
poruchou sinusového uzlu s dostatečnou síňokomorovou převodní kapacitou je pak ideálním řešením
síňová stimulace. Dalším předmětem výzkumu je ovlivnění výskytu fibrilace síní trvalou
kardiostimulací včetně užití preventivních algoritmů. Tato problematika není dosud spolehlivě
a jednoznačně vyřešena. Mimo klasické indikace pro bradyarytmie je v současné době již uznávaná
a zavedená biventrikulární stimulace z primárně hemodynamických příčin u nemocných s pokročilým
srdečním selháním a evidencí o komorové dyssychronii.
Klíčová slova:
Kardiostimulace - Fibrilace síní - Komplikace
|
Objednat toto číslo jako -
FYZICKÁ OSOBA nebo
PODNIKATELSKÝ SUBJEKT
|