Cíl práce: Určit standardní diagnostický a léčebný algoritmus erektilní dysfunkce (ED) vzniklé po radikálních operacích pro nádory rektosigmatu. Soubor a metodika: Ve FN Plzeň od 1/1995 do 10/1999 podstoupilo zmíněný výkon 167 mužů, 98 z nich bylo obesláno dotazníkem týkajícího se pooperačních sexuálních obtíží a 39 odpovědělo. Zájemci byli dále vyšetřeni a byla zahájena léčba ED. Výsledky: Čtyři muži průměrného věku 75,3 ± 1,0 roku vyli již předoperačně sexuálně inaktivní. U zbylých 35 vznikla ED u 68,6 % (24/35) - průměrný věk 58,2 ± 9,8 roku (u mužů bez ED to bylo 61,7 ± 11,1 roku), u 37,1 % (13/35) ED úplná, u 31,4 % (11/35) částečná. Pooperační pokles libida byl u 37,1 % (13/35) a poruchy ejakulace u 65,7 % (23/35). U mužů s pooperační ED trpělo 66,7 % (16/24) další chorobou působící ED, u mužů bez ED to bylo jen 18,1 %. Ve skupině mužů s ED bylo pro ED vyšetřeno a eventuálně i léčeno 40 % (14/35), z toho 10 z nich prvně až v souvislosti s dotazníkovou akcí. Sildenafil byl aplikován u 10 mužů, efekt postačující ke styku popisovali 2 (oba s částečnou ED), částečný efekt ale nepostačující ke styku popsali 4 a 4 byli bez reakce. Jen 4 muži vyzkoušeli intrakavernózní injekce PGE1 a vždy s dobrým efektem. Závěr: ED postihující asi 2/3 pacientů je zpravidla neléčena. K vyšetření většinou stačí anamnestické a fyzikální vyšetření. Perorální léčbu sildenafilem má efekt jen u malého procenta pacientů. Intrakavernózní injekce jsou účinnější, ale bývají odmítány.

        Klíčová slova: nádory rektosigmatu - amputace rekta - erektilní dysfunkce