Nadměrnou denní spavostí (excessive daytime sleepiness, EDS) trpí necelých 5 % populace a EDS představuje proto závažný společenský problém. Nejvyšší podíl na snížené vigilitě během dne však mají poruchy nočního spánku (syndrom spánkové apnoe, syndrom neklidných nohou, případně insomnie), nedodržování správné životosprávy a hygieny spánku, lékové a jiné závislosti (alkohol, drogy). Přehled je zaměřen na nově zavedenou mezinárodní klasifikaci centrálních hypersomnií, mezi které je řazena narkolepsie s kataplexií, narkolepsie bez kataplexie, skupina idiopatických a rekurentních hypersomnií a sekundární formy hypersomnií, které mohou být průvodním projevem organického i neorganického postižení CNS. Stručně je uvedena historie jednotlivých klinických jednotek s významem českého přínosu pro mezinárodní vědecké poznání, jejich epidemiologie a patofyziologie. Podrobněji jsou uvedeny diagnostické a vyšetřovací postupy, klinický obraz i diferenciální diagnostika. Důležitou úlohu v diagnostice obtíží má kromě podrobné anamnézy a subjektivního škálování objektivizace EDS, zejména test mnohočetné spánkové latence (multiple sleep latency test, MSLT) a určení některých biochemických a imunologických markerů. Deficit hladiny hypokretinu/orexinu v mozkomíšním moku a přítomnost haplotypu HLA-DQB1*0602 je diagnostickou podporou narkolepsie-kataplexie. V současné době je nejosvědčenějším lékem při léčbě EDS a zejména narkolepsie modafinil a nadějným lékem k ovlivnění kataplexie je oxybát sodný.

        Klíčová slova: nadměrná denní spavost, vyšetřovací metody, diagnostický průkaz, diferenciální diagnóza, narkolepsie, idiopatická hypersomnie, rekurentní hypersomnie, sekundární hypersomnie, léčba centrálních hypersomnií