Autoři retrospektivně zpracovali 1889 chorobopisů nemocných, kteří byli indikováni k tonzilektomii v letech 1985-1995. Nejčastěji byli nemocní indikováni pro chronickou tonzilitidu, a to v 1446 případech, tj. v 77,6 %. Diagnóza chronické tonzilitidy byla vztahována k Pittsburgské studii a splňovala v podstatě její kritéria. Z počtu 1446 nemocných byla u 442 nemocných indikace ovlivněna přítomností dalšího onemocnění, jako jsou artralgie, paratonsilární absces v anamnéze, kožní onemocnění, chronický únavový syndrom, artritida, foetor ex ore, gynekologická onemocnění, oční komplikace, imunodeficience, hematologická onemocnění, sakroiliitida, proktokolitida. U 340 nemocných byla provedena jednostranná TE pro paratonzilární absces, u 16 pro podezření z malig- nity, u 61 dětí jednostranná TE pro hypertrofii patrových tonzil a v šesti případech pro procesus styloideus elongatus, kde umožnila přístup do parafaryngeálního prostoru.

        Klíčová slova: tonzilektomie, indikace k výkonu, chronická tonzilitida.