souboru byl věk nad 65 let. Metody: Během období IX/2005–VII/2006 bylo ošetřeno 45 pacientů s osteoporotickou zlomeninou: 28 žen, 17 mužů ve věku 65–85 let, průměr 72,6 let. Mechanismem úrazu byl pád 39krát, auto-moto 5krát, zavalení 1krát. Neurologická symptomatologie se vyskytla u 3 pacientů. Poranění v úrovni T1–T10 bylo zjištěno 8krát, T11–L2 43krát, L3–L5 5krát. Převažovala poranění typu A– přítomno 47krát, poranění typu B 4krát, typu C 2krát. Konzervativní terapie byla indikována 25krát; transpedikulární stabilizace 15krát, stabilizace izolovaným předním přístupem 1krát; vertebroplastika u 5 pacientů. Dominovala monotraumata – 31 případů, sdružených poranění bylo 12, polytraumata 2. Výsledky: Zhodnotili jsme výsledky 25 pacientů. 6 pacientů zemřelo, 14 se nedostavilo ke kontrole po 12 měsících. Hodnotili jsme GDW (Grunddeckplattenwinkel), VAS (Visual Analog Scale) a Oswestry skóre a výskyt komplikací. Průměrné VAS skóre před ošetřením ve skupině s konzervativní, operační terapií a vertebroplastikou v uvedeném pořadí bylo 7,0; 8,2 a 7,9; po 12 měsících kleslo na 3,8; 3,4 a 3,7. Oswestry skóre ve stejném pořadí skupin se rovnalo 25,3 %, 27,1 % a 23,5 %. Mezi výsledky nebyl statisticky signifikantní rozdíl. GDW ve skupině s konzervativní terapií byl v době úrazu průměrně -2°, po roce -6°. Před vertebroplastikou +4°, po výkonu +6°, po 12 měsících +2°. Před operační stabilizací -10°, pooperačně +3° a po 12 měsících 0°. Časnou, infekční komplikaci jsme zaznamenali 1krát – absces v ráně. Pozdní komplikací u téhož pacienta bylo selhání implantátu po 6 měsících. Závěr: Léčba osteoporotických fraktur torakolumbální páteře vyžaduje individuální důsledné zvážení alternativ terapie.

        Klíčová slova: osteoporóza – fraktura obratle – vertebroplastika – kyfoplastika – transpedikulární stabilizace