Východisko. Chirurgická tracheostomie (ST) je dnes nahrazována punkční dilatační tracheostomií (PDT) především pro její jednodušší provedení a menší časové a personální nároky. Zajímalo nás, jaká technika tracheostomie je používána a jak četné byly komplikace obou metod. Metody a výsledky. V retrospektivní studii byl sledován soubor hospitalizovaných nemocných v Krajské nemocnici Pardubice a Nemocnici Frýdek–Místek, u kterých byly během let 1998–2002 dýchací cesty trvale či dočasně zajištěny tracheostomií. Celkem bylo provedeno 667 výkonů, z toho chirurgická tracheostomie byla provedena 561x (84 %) a punkční dilatační tracheostomie 106x (16 %). Během pěti let došlo k výraznému vzestupu počtu výkonů provedených PDT. Zatímco v roce 1998 nebyla provedena žádná PDT, v roce 2000 to bylo již 11 (7 %) a v roce 2002 49 výkonů (31 %). Při provedení chirurgické tracheostomie byl nejčastěji veden na kůži řez horizontální (49 %) a ve většině případů (60 %) byl resekován istmus štítné žlázy. Průdušnice byla vyšita ke kůži 122x (22 %). Všechny výkony PDT byly provedeny metodou dle Griggse. Časných komplikací bylo u chirurgické tracheostomie zaznamenáno 27 (5 %), u PDT 12 (11 %). Pozdních komplikací ST bylo 50 (9 %) a PDT 11 (10 %). Byl zjištěn statisticky významný rozdíl pouze u časných komplikací v neprospěch PDT (p<0,05). Závěry. Během sledovaných pěti let došlo k vzestupu PDT. Při provedení ST byl u většiny výkonů veden horizontální řez kůží a byl protnut istmus štítné žlázy. PDT byla prováděna metodou dle Griggse. Časné komplikace byly četnější při provedení PDT, rozdíl v četnosti pozdních komplikací nebyl zjištěn.

        Klíčová slova: tracheostomie, chirurgická tracheostomie, punkční dilatační tracheostomie, technika provedení.