Autoři uvádějí souhrnný přehled syndromu idiopatické osteolýzy. Prezentují kazuistiku 14letého chlapce s idiopatickou osteolýzou proximální poloviny pravému humeru. Úraz, který byl uváděn v anamnéze, vznikl již na patologicky změněném terénu. Vzniklá zlomenina se nehojila, naopak došlo k postupné resorpci kosti. Autoři neprokázali u chlapce dědičnou dispozici onemocnění ani postižení ledvin, byl vyloučen tumorózní i zánětlivý proces. Neprokázali ani hemangiomatózu či angiomatózu, která bývá průvodním znakem Gorhamova-Stoutova syndromu. Po 8 měsících od začátku onemocnění při terapii Calcitoninem dochází k zastavení progrese osteolýzy. Současným klinickým projevem byla paréza brachiálního plexu horního typu. Autoři uvádějí, že ani po několika měsících nebyly patrné známky reparace, proto bylo nutné přistoupit k radikálnímu řešení, a to náhradě proximální poloviny humeru vlastní fibulou se zachováním proximální epifýzy. Došlo k postupnému vhojení štěpu, zlepšení svalové síly a ústupu parézy. Po 4 letech byl pacient zcela bez obtíží a nedošlo k recidivě onemocnění.

        Klíčová slova: idiopatická osteolýza, Gorhamův-Stoutův syndrom, terapie