Transplantace ledvin ze zemřelých dárců je rutinní léčbou selhání ledvin. Akutní selhání štěpu nebo časná rejekce po transplantaci je zřejmě způsobena mnoha faktory, mezi které patří i vlastnosti dárce kadaverózního orgánu. V studii se zaměřujeme zejména na kadaverózní dárce orgánů a možný vliv jejich terapie na prognózu štěpu. V předkládané studii bylo vyšetřeno 33 dárců kadaverózní ledviny, 15 dárců se smrtí mozku netraumatické etiologie (D1) a dárci se smrtí mozku v důsledku kraniocerebrálního poranění bez podávaných krevních transfuzí (n = 10, D2) nebo s prováděnými krevními převody (n = 8, D3). S vědomím významného omezení, které je dáno počtem dárců v jednotlivých skupinách, je možné konstatovat vyšší počet akutních rejekcí štěpu rezistentních na kortikoidy od netraumatických dárců orgánů a od dárců s prováděnými převody krve.

        Klíčová slova: smrt mozku – transfuze krve – kraniocerebrální poranění – subpopulace lymfocytů – cytokiny