Ústrední vojenská nemocnice je zdravotnickým zarízením, ve kterém zacal v Ceskoslovensku vývoj anesteziologie smerovat k lékarskému oboru od 1. 1. 1948. K tomuto datu zrídil nácelník zdravotnické služby armády gen. MUDr. J. Škvaril na návrh plk. MUDr. L. Spinadela ve Vojenské nemocnici 1, pozdejší Ústrední vojenské nemocnici, první anesteziologické oddelení v tehdejším Ceskoslovensku. Pracovníci oddelení zajištovali anesteziologickou spolupráci všem operacním oborum ústavu. Výzkumu se venovali v rámci zvláštní cásti státního plánu výzkumu, výuce studentu na fakulte detského lékarství UK a výuce postgraduální na pude Institutu pro další vzdelávání lékaru a farmaceutu (ILF) Praha. Úroven anesteziologie v ÚVN výrazne prispela k výborným výsledkum neurochirurgie, chirurgie hrudní a brišní, vcetne výkonu kardiochirurgických, stomatochirurgie, otorinolaryngologie. Cesta ARO k lužkové resuscitacní cásti byla v ÚVN strastiplná a zdlouhavá, trvala do 22. 11. 1981 a definitivne byla vyrešena až s vybudováním nového chirurgického pavilonu v 90. letech minulého století. Od zacátku 60. let do konce 80. let 20. století jsem vedl státní výzkumný úkol „Anesteziologie a resuscitace za mimorádných podmínek“. Clenil se na dílcí úkoly, na jejichž rešení pracovali lékari nejen z ARO ÚVN, ale i z rady vojenských a civilních nemocnic a technici z ÚVN, z Montážních závodu Liberec, z Konštrukty Trencín a z n. p. Chirana. Významným úkolem byl po více než 20 let trvající výcvik civilních lékaru-záložníku na vojenskou funkci „lékar s anesteziologickou erudicí“ pro prípad mimorádných podmínek. Z ARO ÚVN, díky vedecko-výzkumné a pedagogické práci, vyšli 2 doktori lékarských ved, 4 kandidáti lékarských ved, 2 profesori oboru, 2 docenti a 4 odborní asistenti katedry AR.

        Klíčová slova: historie anesteziologie – vojenské zdravotnictví – výzkum – výuka