V období od 1. 5. 1994 do 31. 12. 1997 se na I. a II. gynek.-porod. klinice MU v Brně narodilo 311 novorozenců ve váhových kategoriích 500 až 2 000 g. Byla provedena retrospektivní studie srov- návající neonatální výsledky tří metod prenatální indukce zrání surfaktantu u předčasně naroze- ných novorozenců. První skupina byla bez terapie, ve druhé byl aplikován pouze betametazon a ve třetí betametazon a tyrotropin releasing hormon (TRH). Novorozenci byli dále členěni do tří váhových kategorií: 500 - 999 g, 1 000 - 1 499 g a 1 500 g a více. Nejpříznivějších výsledků s aplikací betametazonu a TRH bylo dosaženo ve skupině novorozenců váhové kategorie 500 - 999 g. Ty se týkaly menšího počtu poporodní aplikace surfaktantu, snížení oxygenačního indexu a doby umělé plicní ventilace, IV. stupně RDS a dalších sledovaných kompli- kací dítěte. Ve skupině novorozenců 1 000 - 1 499 g příznivě ovlivnila aplikace betametazonu a TRH pouze oxygenační index a stupeň RDS. Ve skupině novorozenců nad 1 500 g nebyly již mezi popsanými třemi skupinami statisticky významné rozdíly. Závěrem lze konstatovat, že nejvyšší účinnosti bylo dosaženo kombinací betametazonu a TRH u novorozenců váhové kategorie 500 - 999 g, méně účinná byla tato kombinace ve skupině 1 000 - 1 499 g a zcela bez účinku ve skupině 1 500 g a více.

        Klíčová slova: