Alogenní transplantace krvetvorných buněk
po přípravném režimu redukované intenzity
v léčbě lymfoproliferací (výsledky ÚHKT 1999–2005)
Válková V., Benešová K., Vítek A., Schwarz J., Marková M., Pohlreich D., Siegelová Z., Cetkovský P.
Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha |
|
Souhrn:
Východiska: Řada nemocných s maligním lymfoproliferativním onemocněním může být vyléčena kombinací
(imuno)chemoterapie eventuálně s následnou autologní transplantací krvetvorných buněk (ASCT). Pacienty, u kterých
selže standardní terapie, je možné indikovat k alogenní transplantaci krvetvorných buněk (alloSCT), kde předpokládáme
především uplatnění imunologického efektu reakce štěpu proti leukemii/lymfomu (GVL efekt). Snížení
toxicity alogenních transplantací můžeme dosáhnout podáním režimů redukované intenzity (RIC alloSCT). Podáváme
přehled našich zkušeností s touto terapií. Pacienti a metodika: Od června 1999 do května 2005 bylo transplantováno
20 pacientů s mediánem věku 52 let a diagnózou lymfomu (folikulární lymfom, FCL, n = 3; anaplastický
velkobuněčný lymfom, ALCL, n = 1; lymfom z plášťových buněk MCL, n = 1; Hodgkinův lymfom, HL, n = 4;
chronická lymfatická leukemie/malobuněčný lymfom, CLL/SLL, n = 11). Medián linií terapie před alloSCT byl 3
(1–6). U 8 pacientů se jednalo o relaps po autologní transplantaci (ASCT). 11 pacientů bylo transplantováno v remisi
(kompletní-CR/nebo parciální-PR) a u 9 pacientů se jednalo o rezistentní nebo progredující chorobu. Základem
všech přípravných režimů byl fludarabin (14 x FLU/BU/ATG (Fludarabin/Busulfan/antithymocytární globulin), 4x
FLU/Mel (Melfalan), 1x FLU/2GyTBI a 1x FLU/CFA Cyklofosfamid). 9 pacientů bylo transplantováno od HLA
identického sourozence, 3 nemocní od shodného nepříbuzného dárce a 8 nemocných bylo transplantováno od nepříbuzného
dárce s 1–2 alelickými neshodami. Výsledky: V mediánu sledování 32 měsíců (1–57) byla pravděpodobnost
přežití (OS) ve 3 letech 60 %. Akutní reakce štěpu proti hostiteli (aGVHD) grade 1–2 se vyskytla u 7 pacientů, pouze
u 1 nemocného se rozvinula chronická GVHD. U žádného z nemocných nebyla zaznamenána aGVHD gr. 3–4. Peritransplantační
mortalita do 100 dní resp. do 1 roku byla 25 % resp. 30 %. Nejčastější příčinou úmrtí byly infekční
komplikace (5 ze 7 úmrtí). Dárcovské lymfocyty byly z důvodu relapsu použity u 1 nemocného a bylo dosaženo CR.
Z celkem 9 pacientů transplantovaných ve fázi progresivní či rezistentní choroby bylo u 4 dosaženo CRu/CR, která
trvá (CRu nepotvrzená kompletní remise). Závěry: Na základě našich zkušeností lze uzavřít, že RIC alloSCT je
možné použít k léčbě lymfoproliferativních malignit. Dosažené CR u nemocných se chemorezistentním onemocněním
svědčí pro GVL efekt. Bude nutné vytypovat skupiny pacientů, u kterých je přínosné časné provedení RIC alloSCT
Klíčová slova:
Non-Hodgkinský lymfom, alogenní, transplantace krvetvorných buněk, GVHD
|