Souhrn:
Antifosfolipidové protilátky (APLA) představují velmi heterogenní skupiny protilátek, které mohou
různě významně ovlivňovat pochody na odlišných úrovních koagulační kaskády analogicky
tomu, jak se na různých místech krevního srážení uplatňují fosfolipidové povrchy. Výsledkem
tohoto působení bývá zpravidla určitý stupeň trombofilie. Klinický syndrom provázející pozitivitu
APLA, tedy antifosfolipidový syndrom, byl definován klinickými a laboratorními příznaky. Tento
klinický syndrom může být primární, tedy při vyloučení jiného onemocnění, které může indukovat
tvorbu protilátek, nebo sekundární, nejčastěji v rámci systémového onemocnění pojiva. APLA
můžeme dělit dle detekce na lupus antikoagulant a antikardiolipinové protilátky. Jako lupus
antikoagulant byly definovány takové protilátky, které mají schopnost in vitro inhibovat a prodlužovat
jeden nebo více na fosfolipidových površích závislé koagulační pochody. Antikardiolipinové
protilátky jsou protilátky detekované ELISA metodou, kdy použitým antigenem je kardiolipin.
Poznatky ukazují, že některé APLA jsou namířeny proti proteinům vázaným na fosfolipidových
površích. K hlavním kofaktorovým proteinům řadíme 2-GPI a protrombin. APLA jsou se svojí
heterogenní specifitou namířeny proti negativně nabitým fosfolipidům nebo proti na fosfolipidové
povrchy navázaným proteinům a mají významnou patofyziologickou roli v rozvoji antifosfolipidového
syndromu.
Klíčová slova:
Lupus antikoagulant - Antikardiolipinové protilátky - Trombofilní stav
|