Východisko. Účinnost terapie implantabilními kardiovertery – defibrilátory (ICD) je většinou posuzována podle celkové mortality pacientů s implantací kardioverteru – defibrilátoru. Cílem této studie bylo provést analýzu celkové mortality dlouhodobě sledovaných pacientů s ICD, zjistit mortalitu ve skupinách rozdělených dle hlavní diagnózy a u pacientů s ischemickou chorobou srdeční zhodnotit vliv revaskularizace myokardu. Metody a výsledky. Sledovali jsme celkem 138 po sobě jdoucích pacientů průměrného věku 62,0±12,2 roků (108 M, 30 Ž) s průměrnou ejekční frakcí levé komory srdce 0,38±0,14, kterým byl pro maligní komorové arytmie implantován od X/95 do XII/02 ICD ze sekundárně preventivních důvodů. Průměrná délka sledování byla 47,35 měsíců. 99 pacientů mělo ischemickou chorobu srdeční, 16 dilatující kardiomyopatii, 5 arytmogenní dysplazii/kardiomyopatii pravé srdeční komory, 4 syndrom dlouhého QT intervalu, 1 chlopenní vadu a 13 bylo bez organického onemocnění srdce. Celková mortalita souboru byla 22 % (31 pacientů). Hlavní příčinou smrti u 84 % pacientů bylo terminální srdeční selhání. Ve sledované skupině se nevyskytla žádná náhlá srdeční smrt. Nejvyšší mortalita (27 %) byla zjištěna u pacientů s ischemickou chorobou srdeční, nikdo nezemřel ve skupině bez organického onemocnění srdce. Vyšší mortalita (38 % vs. 20 %) byla ve skupině pacientů, kde nebylo možné provést revaskularizaci myokardu před implantací ICD. Jednoroční přežívání celé sledované skupiny bylo 90 %, dvouleté potom 87 %. Závěry. Kratší přežívání pacientů s ICD bylo ve skupině s ischemickou chorobou srdeční, kde nebyla možná revaskularizace před implantací ICD.

        Klíčová slova: ICD, celková mortalita, sekundární prevence.