Souhrn:
Základem farmakoterapie kardiovaskulárních onemocnění jsou v současné době především výsledky velkých
multicentrických prospektivních studií, na kterých se podílí větší množství výzkumných center v mnoha zemích.
Následkem toho je do studií zahrnuta populace, která je etnicky (a tedy geneticky) velmi odlišná; stejně tak je
třeba počítat s určitou odlišností užitých kritérií a vždy i přídatné medikace. Vzhledem k této heterogenitě musí
být značná část zkoumané populace před vyhodnocením eliminována (někdy 80–99 %), aby byla zajištěna
srovnatelnost skupin a tím interní validita. To však je na úkor externí validity dat, takže je nelze aplikovat na
určité skupiny a individuální nemocné, kteří byli ze studií vyloučeni. Výsledky tedy nemohou být generalizovány
– jsou do běžné praxe nepřenosné. Z těchto důvodů je zapotřebí stále preklinických dat z pokusných studií na
zvířatech i na zdravých dobrovolnících a pacientech. Na vybraných případech je demonstrována platnost
hemodynamických závislostí a farmakodynamických vztahů, jež jsou obecně platné a prokazatelné. Je zřejmé,
že klinická fyziologie zůstává i dnes nepostradatelným základem klinické medicíny, protože poskytuje údaje,
které nemohou být nahraženy formální statistickou analýzou.
Klíčová slova:
pokrok v kardiologii, klinické studie, validita výsledků, fyziologie a klinika
|