Cílem naší práce bylo podrobněji specifikovat psychická traumata, která prožívají pacienti při ohrožení vitálních funkcí během léčby v intenzivní péči. Tělesné strádání, hrůza ze smrti a farmakologická sedace vytvoří u pacientů po resuscitační a intenzivní péči biopsychosociální proces, který má všechny znaky posttraumatické stresové poruchy – PTSD (posttraumatic stress disorder). Analyzovali jsme soubor 26 pacientů trpících psychickými poruchami, kteří se po léčbě v intenzivní péči navrátili do běžného života. K diagnostice PTSD byla užita standardní explorace pacientů vedená psychologem, dotazníkové metody STAI (State-Trait Anxiety Inventory) a MHQ (Middlesex Hospital Questionnaire) a kresební projektivní techniky. Projevy akutní posttraumatické stresové poruchy jsou patrně nejintenzivnější v období snižování analgosedace. Traumatické emoční prožitky a emoční paměť mohou přetrvávat v chronické podobě po celý život pacienta. Následky základního onemocnění, které bylo důvodem hospitalizace v intenzivní péči, jsou tak komplikovány posttraumatickou stresovou poruchou, která významně zhoršuje kvalitu jejich života. Těmto pacientům je nutno poskytnout psychoterapeutickou a medikamentózní pomoc.

        Klíčová slova: posttraumatická stresová porucha – analgosedace – emoční prožitky – emoční paměť