Vztah žaludeční autoimunity ke stavu
žaludeční sliznice a k infekci
Helicobacter pylori
Fixa B. 1 , Komárková O. 2 , Nožička Z. 3 , Nožička J. 3 , Petrová J. 4 , Faller G. 5
1 II. katedra interních oborů, LF UK, Hradec Králové, 2 II. interní klinika, FN, Hradec Králové 3 Fingerlandův ústav patologické anatomie, FN, Hradec Králové 4 Soukromá gastroenterologická a revmatologická ordinace, Hradec Králové 5 Institute für Pathologie, Universität Erlangen-Nürnberg, SRN |
|
Souhrn:
Cílem práce bylo posoudit vztah nově popsaných žaludečních protilátek (antikanalikulárních a antiluminál-
ních) k protilátkám proti cytoplazmě parietálních buněk stanovovaným tradičním způsobem, a současně zhod-
notit jejich vztah ke stavu žaludeční sliznice a k infekci Helicobacter (H.) pylori.
Nemocní a metody: Do studie bylo zařazeno celkem 33 nemocných. U všech byla provedena horní endoskopie
a odebrány 2 vzorky z žaludečního antra a těla žaludku k histologickému vyšetření a stanovení H. pylori
(rychlý ureázový test, histologie). Žaludeční protilátky byly stanoveny jednak klasicky metodou nepřímé
imunoflurescence, jednak jako intrakanalikulární a antiluminální protilátky metodou podle Fallera (1996).
Indikací k zařazení nemocných do studie bylo zjištění protilátek proti parietálním buňkám klasickým způso-
bem nebo histologický nález budící podezření na autoimunitní poškození žaludeční sliznice. Jako kontrolní
skupina sloužilo šest nemocných bez prokázaných žaludečních protilátek.
Výsledky: Z 23 nemocných, u nichž byly prokázány klasicky protilátky proti parietálním buňkám, byly antika-
nalikulární protilátky zjištěny v 17 případech (73,9 %). Falešná pozitivita klasickým způsobem, zjištěná u 6
nemocných, souvisela jednak s jejich slabou pozitivitou, jednak se současným nálezem protilátek proti štítné
žláze (zkřížená reaktivita). Průkaz antikanalikulárních protilátek umožňuje přesněji určit specificitu žaludeč-
ních autoprotilátek. Srovnáním přítomnosti žaludečních protilátek (antikanalikulárních a antiluminálních) se
stavem žaludeční sliznice bylo zjištěno, že průkaz žaludečních protilátek znamená ve většině případů chronic-
kou gastritidu, častěji spolu s atrofií nebo střevní metaplazií, nevylučuje však ani normální nebo téměř
normální žaludeční sliznici (3 případy). Vysvětlení tohoto pozorování chybí (iniciální fáze autoimunitního
procesu?). Aktivita zánětu korelovala s přítomností H. pylori v žaludeční sliznici. Gastritida v kontrolní skupi-
ně nemocných bez žaludečních protilátek byla rovněž vázána na H. pylori, avšak 1× byl nalezen i obraz
autoimunitní gastritidy bez H. pylori a bez protilátek, který nelze vysvětlit. U nemocných s žaludečními
protilátkami byl prokázán H. pylori 7× (41,2 %). U 4 nemocných H. pylori v žaludeční sliznici nebyl přítomen,
byly však protilátky proti H. pylori, svědčící pro infekci H. pylori v minulosti a pro možný vztah mezi H. pylori
a žaludeční autoimunitou.
Závěry: Průkaz antikanalikulárních nebo antiluminálních protilátek je přesnější pro posouzení žaludeční
autoimunity než klasický průkaz protilátek proti parietálním buňkám. Ani moderní stanovení žaludečních
protilátek nevypovídá s jistotou o stavu žaludeční sliznice. Gastritida je často vázána na H. pylori, avšak
nevysvětlíme normální žaludeční sliznici u nemocných s žaludečními protilátkami a naopak autoimunitní typ
gastritidy bez žaludečních protilátek i bez infekce H. pylori (vzácné případy). Je nutno také uvažovat o mož-
nosti primární infekce H. pylori a druhotného autoimunitního procesu.
Klíčová slova:
Helicobacter pylori – žaludeční autoimunita – gastritis
|