Plísňová eozinofilní rinosinusitida působí diagnostické a zejména etiopatogenetické nesnáze. Má sice klasické projevy alergie, ale ta je průkazná jen u menší části nemocných. Také samotné působení plísní je jako primární noxy zpochybňováno. Charakteristickým znakem je hlenový výpotek, obsahující plísňové hyfy a ze sliznice vystouplé a rozpadající se eozinofily, Charcot- Laydenovy krystaly a velké bazické proteiny. Tkáně nejsou infiltrovány plísněmi. Tíživé onemocnění se klinicky manifestuje podobně jako ASA syndrom, v léčbě dominuje paliativní endoskopická rinosinochirurgie a kortikoidy. Onemocnění spadá do širší skupiny nealergických rinosinusitid s eozinofilním syndromem (NARES), nemá nic společného s kaseózní plísňovou sinusitidou, charakterizovanou především tvorbou mycetomů, ani se smrtelnými invazivními formami fungální rinosinusitidy.

        Klíčová slova: rinosinusitida, plísně, eozinofilie.