Cíl studie: Určit míru systémové aktivace koagulační kaskády a zhodnotit trombogenní efekt radiofrekvenčních katétrových ablací. Metody a výsledky: Byly sledovány markery aktivace koagulační kaskády (D-dimery [DD]), aktivace fibrinolytického systému (tkáňový aktivátor plazminogenu [t-PA] a jeho inhibitor [PAI-1]) a markery endoteliálního poškození (von Willebrandův faktor [vWf]) u 50 pacientů podstupujících katétrovou ablaci. Hladiny těchto látek byly stanovovány v čase T0 - na počátku vyšetření, T1 - po dokončení diagnostické části elektrofyziologického vyšetření, T2 - po dokončení všech aplikací radiofrekvenční energie a T3 - za 24 hodin po T2. Hladiny vWf byly signifikantně zvýšeny v čase T1 oproti hodnotám v T0 (p < 0,001) a dále rostly po dokončení procedury v čase T2 (p < 0,05). Hladiny t-PA byly rovněž zvýšeny v čase T1, avšak po aplikacích radiofrekvenční energie bylo další zvýšení v čase T2 pouze nesignifikantní. Koncentrace PAI-1 byly v čase T2 signifikantně sníženy ve srovnání s hodnotami v čase T1 (p < 0,001). Hladiny DD signifikantně rostly v průběhu celé procedury a zvýšené hodnoty přetrvávaly i po 24 hodinách (p < 0,001). Hladiny vWf a t-PA v čase T2 korelovaly s celkovým časem aplikace radiofrekvenční energie. U pacientů podstupující isolaci plicních žil pro fibrilaci síní byla nalezena signifikantně vyšší aktivace koagulační kaskády ve srovnání s pacienty podstupující katétrovou ablaci pro jiné arytmie. Podskupina pacientů léčená antikoagulační léčbou před výkonem měla nižší vzestup hladin DD v čase T1 a T2 ve srovnání s pacienty neléčenými (p < 0,05). Závěr: Radiofrekvenční katétrové ablace aktivují koagulační kaskádu. Aplikace radiofrekvenční energie dále zvyšuje systémový trombogenní stav a tento efekt je „závislý na dávce“. Rizikovou skupinu tvoří pacienti podstupující katétrovou izolaci plicních žil.

        Klíčová slova: Katétrové ablace - Komplikace - Koagulační systém - Trombus - Izolace plicních žil