Úvod: Prolongovaný únik vzduchu (prolonged air leak – PAL 7 dní po operaci) je častá komplikace po plicní resekci. Prodlužuje dobu hrudní drenáže, hospitalizace, zvyšuje pooperační morbiditu a ekonomické náklady. Metodika: Retrospektivně jsme hodnotili soubor 256 provedených plicních lobektomií v období 2002–2007, kdy pooperačně zakládáme aktivní hrudní drenáž. Sledovali jsme pohlaví, věk, předoperační hodnotu FEV1/FVC, operačně přítomnost pleurálních adhezí, zaniklých interlobárních rýh (použití staplerů k resekci) a zřetelných bul, počet odebraných mediastinálních uzlin, typ lobektomie (horní vs. dolní), užití stapleru a nedorozvinutí plíce 2 cm na RTG v den operace. Výsledky: PAL byl zaznamenán u 26 (10,1 %) pacientů a jim byl hrudní dren ponechán v rozpětí 8–34 dní (průměr 15,9 dne). V 7 případech jsme provedli změnu aktivní hrudní drenáže na pasivní (v průměru 14,4 den po operaci; min. 11, max. 22 den). Sedmkrát jsme měnili pozici hrudní drenáže a jen jednou jsme byli nuceni pro PAL reoperovat. Dispozici k PAL vykazují především pacienti s FEV1/FVC < 80 % (p-value = 0,0066; odds ratio = 3,494), s nutností staplerové resekce interlobární rýhy (p-value = 0,0118; odds ratio = 3,070) a muži (p-value = 0,0471; odds ratio = 3,200). Závěr: Zejména u pacientů s predispozicí vzniku PAL se snažíme optimalizovat operační postup šetrnou technikou i pooperační léčbu, včetně časného převodu aktivní hrudní drenáže na pasivní.

        Klíčová slova: prolongovaný únik vzduchu – plicní lobektomie