Významnou součástí posuzování biologického věku dítěte je určování stavu kostní zralosti. Tzv. „kostní věk" se u zdravých jedinců stejného pohlaví neliší a je jediným známým ukazatelem vývoje dítěte od narození do ukončení růstu. K tomuto účelu se uplatní rentgenový snímek ruky a zápěstí, zobrazující relativně velký počet kostí na malé ploše. Zhotovený snímek umožní odhalení event. kongenitálních anomálií i jiných patologických změn zobrazeného skeletu a porovnání stavu kostního zrání s kalendářním věkem pacienta. Pro rutinní praxi většiny radiodiagnostických pracovišť dostačuje metoda GP (podle Greulicha a Pyleové). Pro specializovaná klinická pracoviště, kde je nezbytná absolutní přesnost hodnocení, je pro určování skeletální zralosti nejvhodnější metoda TW3 (podle Tannera a Whitehouse), nejlépe ještě korigovaná metodou GP. Obě tyto metody dobře korespondují se zráním skeletu současné populace českých dětí. Kritéria metody TW2 odpovídají později dospívajícím dětem, než jsou současné české děti.

        Klíčová slova: kostní zrání - kostní věk - současná dětská populace - zobrazovací meto-dy