Soubor a metodika: Bylo vyšetřeno 111 nemocných s 666 stimulací (54 mužů), průměrného věku 56,5 ± 14,3 let. Indikace trvalé kardiostimulace byla u 56 nemocných pro sick sinus syndrom a u 55 pro kompletní AV blokádu. Průměrná EF LK činila 52,1 ± 5,7 %, endsystolický rozměr LS 39,8 ± 4,0 mm. U všech nemocných byl v režimu synchronní síňokomorové stimulace proveden elektrokardiografický záznam z jícnu. Hodnoty interatriálního vedení byly srovnány v závislosti na umístění síňové stimulační elektrody. Výsledky: Interatriální vedení v celém souboru činilo 79,8 ± 19,5 (40 - 150) ms, pro umístění elektrody v oušku, na bočné a anteroseptální stěně pravé síně (79,9 ± 17,9 ms, 108,3 ± 16,3 ms, 61,5 ± 16,2 ms). Rozdíl mezi programovaným AV intervalem a AV intervalem stanoveným pomocí elektrokardiografického záznamu z jícnu činil 40,9 ± 19,7 (5 - 95) ms. Ve sledovaném souboru byla hodnota interatriálního vedení závislá na umístění síňové elektrody a velikosti levé síně (r = 0,24, p < 0,009). Neprokázali jsme závislost hodnoty interatriálního vedení na EF LK nebo indikační diagnóze. Závěr: Interatriální vedení ovlivňuje hodnotu skutečného AV intervalu u 666 stimulace, je závislé na umístění síňové stimulační elektrody a rozměru levé síně. Interatriální vedení lze hodnotit elektrokardiografickým záznamem z jícnu.

        Klíčová slova: Jícnové EKG - 666 stimulace - Interatriální vedení