V retrospektivní studii jsme se pokoušeli nalézt znaky charakterizující vývoj a průběh nejzávažnějších forem těžké akutní pankreatitidy provázených syndromem multiorgánové dysfunkce. Do studie byli zahrnuti nemocní přeložení na resuscitační oddělení s diagnózou těžké akutní pankreatitidy a s dechovou, oběhovou a ledvinnou nedostatečností či koagulopatií, případně jejich kombinacemi. V období od VII/1997 do XII/2002 bylo léčeno 23 nemocných. Mortalita byla 78 %. Průměrné příjmová skóre APACHE II bylo u přeživších 23, u nepřeživších 27. Nepříznivý výsledek signalizovalo setrvale vyšší SOFA skóre (p < 0,05), výraznější oběhová nestabilita v prvních dnech léčby vyjádřená vyšší potřebou užití noradrenalinu (0.–7. den, p < 0,05) a přetrvávající vyšší hodnota CRP v dalším průběhu léčby (7.–14. den, p < 0,05). U nepřeživších byla v 50 % přítomna renální insuficience vyžadující užití extrakorporální eliminační metody, u žádného z přeživších k renální insuficienci nedošlo. Nepříznivý průběh charakterizovala i potřeba vyšší léčebné intenzity: těm, kteří zemřeli, byl častěji zaveden plicnicový katétr a vyžádali více chirurgických intervencí. Příznivý obrat ve stonání signalizoval pokles CRP v séru a snižující se nutnost podpory oběhu vazopresory.

        Klíčová slova: akutní pankreatitida – syndrom multiorgánové dysfunkce – intenzivní medicína – extrakorporální eliminační metody