U 18 nemocných se symptomatickou hypertrofickou obstrukční kardiomyopatií bylo provedeno 18 procedur perkutánní transluminální septální myokardiální ablace. Pacienti byli sledováni tři měsíce po výkonu. Průměrný nitrokomorový vrcholový gradient klesl během intervence z 51 ± 26 mm Hg na 11 ± 12,2 mm Hg (p < 0,001). Průměrně bylo aplikováno 2,7 ± 1,1 ml etanolu obvykle do první septální větve. Cílová tepna byla detekována ve 13 případech pomocí myokardiální kontrastní echokardiografie a v pěti případech pomocí hemodynamického sledování. V jednom případě byl výkon kombinován s následným provedením balonkové angioplastiky ramus circumflexus. U jednoho pacienta bylo nutno následně implantovat trvalý kardiostimulátor pro AV blokádu III. stupně. Jedenkrát (při nepoužití myokardiální kontrastní echokardiografie) došlo k infarzaci ne- jen bazálního interventrikulárního septa, ale i posterolaterální stěny levé komory. Při tříměsíčním sledování poklesl výskyt stenokardií hodnocený dle CCS ze stupně 2,6 ± 0,8 na 0,8 ± 0,8 (p < 0,0001). Dušnost hodnocená dle NYHA poklesla ze stupně 2,9 ± 0,5 na 1,4 ± 0,6 (p < 0,0001). Maximální nitrokomorový gradient hodnocený dopplerovskou echokardiografií poklesl z 57,2 ± 42 mm Hg před výkonem na 19,7 ± 12 mm Hg (p < 0,001). Identický gradient po stimulaci jednou dávkou izosorbid dinitrátu spreje (1,25 mg) poklesl z 82,3 ± 27 mm Hg na 25 ± 6 mm Hg (p < 0,0001). Diastolická tloušťka IVS v intervenovaném segmentu poklesla 21,2 ± 3 mm na 14,7 ± 2 mm (p < 0,0001). Nedošlo k významné změně ve velikosti levé komory, její ejekční frakci a ve velikosti levé síně. Jeden pacient během sledování zemřel náhlou smrtí. Perkutánní transluminální septální myokardiální ablace vede při krátkodobém sledování k významnému zeslabení bazálního segmentu interventrikulárního septa, poklesu nitrokomorového gradientu a symptomatologie hypertrofické obstrukční kardiomyopatie.

        Klíčová slova: Kardiomyopatie - Hypertrofie - Sledování - Koronární intervence