Kontrastová nefropatie je významným nežádoucím účinkem diagnostických a terapeutických výkonů spojených s intravaskulární aplikací kontrastní látky. Obvykle je definovaná jako vzestup hodnoty kreatininu v séru během 48 hodin po podání kontrastní látky o více než 44 mmol/l anebo o více než 25 % výchozí hodnoty, pokud ho nelze vysvětlit jinak než podáním kontrastní látky. Je třetí nejčastější příčinou v nemocnici vzniklé akutní nefropatie, incidence se pohybuje u neselektované populace 1 - 6 %, u pacientů s vysokým rizikem je incidence 30 - 50 %. Roční mortalita rizikových nemocných s rozvinutou kontrastovou nefropatií může dosáhnout až 45 %. Nejvýznamnější rizikové faktory jsou chronická renální insuficience, diabetes mellitus a velké množství podané kontrastní látky. Klinický obraz je většinou asymptomatický, ale může dojít až k rozvoji akutního renálního selhání s nutností hemodialyzační léčby. Zcela klíčová je prevence kontrastové nefropatie. Jejím základem je identifikace rizikových pacientů, vysazení léků zvyšujících riziko vzniku kontrastové nefropatie a důsledná hydratace před, během i po podání kontrastní látky. U těchto nemocných by měla být použita neionická nízkoosmolární kontrastní látka. Doposud byla v klinických studiích testována řada léků, u žádného však doposud nebyl podán jasný důkaz o preventivním efektu na incidenci kontrastové nefropatie, který by navíc převažoval nad jeho možnými nežádoucími účinky. Jako slibné se do budoucna jeví N-acetylcystein a fenoldopam.

        Klíčová slova: Kontrastová nefropatie - Kontrastní látka - Prevence