V předložené studii jsme sledovali změny adenosin trifosfátu (ATP), adenosin difosfátu (ADP), adenosin monofosfátu (AMP) a kyseliny mléčné v žvýkacím svalu, tricepsu a kvadricepsu z pravé a levé strany Sprague-Dowley krys po dvou typech smrti. Vzorky byly odebrány ihned po smrti a 120 minut po smrti, k níž došlo buď cervikální dislokací nebo elektrickým šokem. Koncentrace ATP ve žvýkacím svalu, tricepsu a kvadricepsu byly nižší ve vzorcích odebraných 120 minut po smrti než ve vzorcích odebraných ihned po smrti. Koncentrace ADP, AMP a kyseliny mléčné v těchto svalech byly vyšší ve vzorcích odebraných 120 minut po smrti než ve vzorcích odebraných ihned po smrti. Byla zjištěna pozitivní lineární korelace mezi koncentracemi ATP a ADP v kvadricepsu krys usmrcených cervikální dislokací a ve žvýkacím svalu krys usmrcených elektrickým šokem. Když jsme srovnali krysy usmrcené cervikální dislokací a elektrickým šokem, koncentrace ADP, AMP a kyseliny mléčné byly nižší u zvířat usmrcených dislokací než u zvířat usmrcených elektrickým šokem, a to jak ihned po smrti, tak 120 minut po smrti. Po elektrickém šoku se ATP spotřebovává rychleji pro bezprostřední kontrakce během smrti, což vede k urychlení rigoru mortis. Tento nález byl potvrzen vyššími hladinami mléčné kyseliny ve svalech krys usmrcených elektrickým šokem ve srovnání s druhou skupinou. U skupin krys s cervikální dislokací a elektrickým šokem ATP klesalo různě u tří typů svalů, nejvíce ve žvýkacím svalu po cervikální dislokaci a v kvadricepsu po elektrickém šoku.To může být způsobeno nízkou hmotností a menší zásobou glykogenu žvýkacího svalu a blízkým umístěním elektrody ke kvadricepsu. Můžeme uzavřít, že rigor mortis je úzce spjat se způsobem smrti.

        Klíčová slova: adenosin nukleotidy - elektrický šok - kyselina mléčná - rigor mortis