Souhrn:
Jaderné receptory působí jako ligandem-aktivované transkripční faktory, rozeznávající typické cílové sekvence
– hormon-responzivní elementy (HRE) v promotorových a enhancerových oblastech genů. Hormonální trans-
kripční odpověď in vivo je ovšem modulována řadou dalších mechanismů nad rámec tohoto základního funkčního
schématu. Konkrétní podoba HRE může být velmi variabilní jak co do sekvence, tak i uspořádání základního
vazebného motivu a receptory TR/RAR subrodiny jsou vybaveny schopností variabilní dimerizace, přičemž
jednotlivé konkrétní dimery mohou vykazovat optimální afinitu pro specifické HRE. HRE nejsou izolované
cis-regulační motivy, ale působí v rámci komplexních enhancerových domén, tzv. hormon-responzivních jednotek
(HRU), integrujících řadu různých regulačních funkcí. Steroidní receptory mohou aktivovat transkripci genů
kódujících transkripční faktory či jiné regulační proteiny – výsledkem je zpožděná primární a sekundární
hormonální odpověď. Kromě svého působení jako transkripční aktivátory vstupují steroidní receptory do
represivních interakcí s řadou nepříbuzných transkripčních faktorů – fyziologicky významná transkripční
interference se týká zejména faktorů AP-1 a NF-kB. Exprese vlastních genů pro steroidní receptory je zpravidla
negativně regulována příslušným hormonem. Funkce steroidních receptorů může být modulována fosforylací,
která může rovněž vést k aktivaci nezávislé na ligandu. Porucha pevného regulačního rámce funkce jaderných
receptorů je stabilní součástí řady patologických procesů, zejména v rámci syndromů hormonální rezistence
a v případech maligní transformace.
Klíčová slova:
variabilní dimerizace, hormon-responzivní jednotky, primární a sekundární odpověď,
|