EOAE byly vyšetřeny opakovaně u 18 pacientů s náhlou ztrátou sluchu v hlubokých frek- vencích na podkladě Meniérovy nemoci nebo kochleárního hydropsu. Bylo zjištěno, že EOAE byly v období ataky výbavné u 14 pacientů, TEOAE především v nízkofrekvenční oblasti spektra (1-3 kHz). Po normalizaci sluchu zůstávají TEOAE nezměněny nebo se normalizují, DPOAE se normali- zují. Příznivý prognostický význam pozitivních TEOAE ve smyslu normalizace sluchu nebyl statis- ticky prokázán. Nicméně ani u jednoho ze čtyř pacientů s negativními emisemi nedošlo ke zlepšení sluchu. Byla vyslovena hypotéza o souvislosti velikosti ztráty sluchu na 1000 Hz jak s výbavností TEOAE, tak s úpravou sluchu. U 10 pacientů s náhlou, těžkou idiopatickou kochleární poruchou sluchu (ISHL) byly TEOAE v 10 a DPOAE v devíti případech negativní. U čtyř pacientů bylo pozo- rováno po úpravě sluchu znovuobjevení DPOAE i TEOAE. U ISHL EOAE nepřispívají ke stanovení prognózy, jejich restituce po úpravě sluchu ale svědčí pro reverzibilní změny v oblasti aktivních nelineárních mechanismů vnitřního ucha.

        Klíčová slova: EOAE, náhlá nedoslýchavost, Meniérova nemoc, prognostické využití.