Z výzkumu vyplývá, že dvě charakteristiky byly při výzkumu schizofrenie validní, speciálně u schizofrenie v dětství a adolescenci, a to perinatální poškození a zvýšená dráždivost nervového systému. Dráždivost je zapříčiněná nedokonalou souhrou excitačního a inhibičního systému. U nemocných je mírně vyšší výskyt neurodegenerativních stigmat (tzv. kraniofaciální dysmorfie). Rovněž častější výskyt velokardiofaciálního syndromu Di George (VCFS). Neuropatologické a cytoarchitektonické změny v limbických strukturách, v hipokampu, septu, corpus callosi, v temporálních a frontálních lalocích, změny mozkokomorového poměru a celkové mozkové asymetrie potvrzují model intrauterinně naprogramované „chyby“ a jsou markerem vulnerability u rizikového jedince. Genetické faktory determinují fyzickou bázi osobnosti (její odolnost), ale psychická porucha je výsledkem precipitace vlivu genetických, biologicko-organických, vývojových a enviromentálních vlivů. Neurovývojová teorie vzniku schizofrenie předpokládá, že vloha onemocnění je přítomna, a proto zjistitelná již od nejčasnějších stadií života jedince a projevuje se jednak fyziologickými a biochemickými, jednak kognitivními a psychologickými odchylkami od normálního průběhu vývoje.

        Klíčová slova: perinatální komplikace, fyzické anomálie a vývojové abnormality u schizofrenie, speciálně u schizofrenie s časným začátkem, velocardiofaciální syndrom Di George (VCFS).