Východisko. Diagnostika non-Hodgkinských lymfomů vyžaduje v současnosti kombinaci různých metodických přístupů. Morfologické metody zůstávají základem diagnostiky, v řadě případů je však nezbytná aplikace molekulárně- genetickýchmetod. Molekulární přístupy v diagnostice lymfomů řady B umožňují detekci klonálních přestaveb imunoglobulinových genů a mohou určit chromozomální translokace specifické pro určitý typ lymfomu. Metody a výsledky. Metodou PCR jsme vyšetřili 113 nemocných s maligními lymfomy B řady různého typu (folikulární – FL, z buněk pláště –MCL,malobuněčný typu CLL/SLL, difuzní velkobuněčný – DLBCL) a stanovovali klonalitu pomocí detekce přestavby genu pro těžké řetězce imunoglobulinů (IGH), u 72 z nich také genu pro lehké řetězce imunoglobulinů kappa (IGK). Při detekci přestavby genu IGH jsme zjistili klonalitu v 85%případů (96/113), při detekci přestavby IGK v 58,3 % (42/72). Kombinací obou přístupů jsme zvýšili záchyt klonality lymfomů na 90,3 % (102/113). Nejvyšší výtěžnost jsme zjistili u lymfomů typu CLL/SLL a u MCL (100 %). U DLBCL a FL byla výtěžnost nižší, 86 a 87 %. Závěry. Stanovení klonality u lymfomů pomáhá v některých případech odlišit benigní hyperplastické procesy B lymfoidních buněk (polyklonální proliferace). Záchyt klonální přestavby v lokusech genů IGH a IGK je vhodným nástrojem pro dlouhodobé monitorování aktivity onemocnění v případech, u kterých nejsou přítomny jiné markery, zejména nádorově specifické translokace. PCR průkaz translokací v detekci onemocnění je relativně specifický, ale jeho využití je omezeno nižším záchytem při variabilním místě zlomu.

        Klíčová slova: non-Hodgkinské lymfomy, klonalita, imunoglobulinové geny, PCR.