Zinek podávaný dlouhodobě v nadbytku pacientům s Wilsonovou chorobou významně blokuje resorpci mědi ve střevě, zabraňuje jejímu hromadění a toxickému působení v organismu. Sledova- li jsme vliv jeho dlouhodobého podávání na koncentraci mědi, zinku a selenu v plazmě, aktivitu superoxiddismutázy v erytrocytech a glutathionperoxidázy v plné krvi. U sedmi pacientů s Wilsonovou chorobou, léčených zinksulfátem v denní dávce 136 mg elementár- ního zinku po dobu 1,5 roku (18 měsíců), jsme stanovili koncentraci zinku, mědi, selenu a cerulo- plazminu v plazmě, aktivitu superoxiddismutázy v erytrocytech, aktivitu glutathionperoxidázy v plné krvi a odpad zinku a mědi močí za 24 hodin. Očekávané nálezy vzhledem k diagnóze sledo- vaných pacientů a způsobu jejich léčby; zvýšená koncentrace zinku v plazmě a jeho zvýšený od- pad močí, snížená koncentrace mědi a ceruloplazminu v plazmě a zvýšený odpad mědi močí. Dále jsme zjistili významně vyšší koncentraci selenu v plazmě a významně vyšší aktivitu superoxiddis- mutázy v erytrocytech (p < 0,05). Zvýšení aktivity glutathionperoxidázy v plné krvi nebylo u sle- dovaných pacientů významné (p < 0,05). Změny v hodnotách sledovaných parametrů u pacientů s Wilsonovou chorobou léčených dlouho- době zinkem naznačují možnost existence vzájemné interakce zinku i s jinými stopovými prvky s dopadem na činnost odpovídajících metaloenzymů, v tomto případě v oblasti antioxidačních systémů.

        Klíčová slova: Wilsonova choroba - Zinek - Měď - Selen - Superoxiddismutáza - Glutathionperoxi- dáza - Léčba.