Zkušenosti s funkční diagnostikou
poruch rovnováhy
Vrabec P., Lischkeová B., Kluh J., Holcát M.
Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN Motol, Praha, Katedra otorinolaryngologie IPVZ, Praha,přednosta prof. MUDr. J. Betka, DrSc. |
|
Souhrn:
Cílem sdělení je prezentovat zkušenosti s funkční diagnostikou poruch rovnováhy tak,
jak je prováděna na Klinice ORL a chirurgie hlavy a krku FN v Motole.
Funkční diagnostika probíhá ve třech úrovních. První úrovní je běžné klinické ORL vyšetření,
druhou klinické neurootologické vyšetření a třetí úrovní je kompletní neurootologické vyšetření za
pomocí přístrojů. Uvedenýmpostupembylo v období od ledna 2000 do října 2003 vyšetřeno naKlinice
ORL a chirurgie hlavy a krku 267 pacientů s poruchami rovnováhy, ve věkovém rozmezí od 17 - 81
let s průměrným věkem 47,4 let.
Největší skupinu, 54,3 %, tvořili pacienti s periferním typemvestibulární poruchy. 19,5 % představovali
pacienti s akutním periferním postižením převážně jednostranným, mezi kterými dominovali
pacienti s diagnózou benigního paroxyzmálního polohového vertiga (33 pacientů). Zbývajících
34,8 % z celého souboru byli pacienti s chronickým periferním postižením. Centrální postižení bylo
diagnostikováno u 17,6 % pacientů souboru. 12 % pacientů mělo známky postižení obou částí vestibulárního
systému, 16,1 % tvořili pacienti, u kterých nebyla zjištěna porucha vestibulárního systému.
Funkční diagnostiku poruch rovnováhy rozdělenou do tří úrovní považujeme za výhodnou z hlediska
dostupnosti, technické náročnosti a diagnostické přínosnosti. Při adekvátním provedení jednotlivých
kroků umožňuje rychle stanovit předběžné závěry a zahájit léčbu již na druhé úrovni. Pokud
je nutná kvantifikace poruchy, je třeba provést diagnostický protokol kompletně.
Klíčová slova:
vertigo, diagnostika, neurootologie.
|