Souhrn:
V roce 1983 navrhl P. J. Stewart zcela nový přístup k hodnocení acidobazické rovnováhy tělesných
tekutin. Definoval tři nezávisle proměnné veličiny, jejichž hodnoty určují koncentraci vodíkových
iontů v roztoku: 1. parciální tlak kysličníku uhličitého (pCO2); 2. rozdíl mezi kladnými
a zápornými náboji na úplně disociovaných a chemicky nereagujících iontech („strong ion difference“,
SID); 3. celková koncentrace slabých, neprchavých kyselin (reprezentovaných hlavně albuminem)
a značených [Atot]. Na podkladě této teorie navrhl V. Fencl novou klasifikaci klinických
poruch ABR. Zařazení respirační acidózy a alkalózy je dáno změnami pCO2 a je stejné, jako při
konvenčním přístupu, založeném na disociační rovnici kyseliny uhličité. Metabolická acidóza
nebo alkalóza je buď důsledkem změny SID, nebo [Atot], nebo obou. Hodnota SID se změní buď
v důsledku dehydratace (alkalóza) a hyperhydratace (acidóza), nebo při změně sérové koncentrace
chlóru (při vzestupu acidóza, při poklesu alkalóza), nebo se změní při vzestupu koncentrace
látek, které běžně nestanovujeme (ketoacidóza, laktacidóza, exogenní kyseliny při otravách). Hodnotu
[Atot] ovlivňuje zejména sérová koncentrace albuminu (alkalóza při hypalbuminémii, acidóza
při hyperproteinémii). Stewartův-Fenclův přístup k hodnocení ABR umožňuje pochopit a předpovědět
koncentraci vodíkových iontů v roztoku a její odchylky od normálu kvantitativně upravovat
za použití jednoduchých rovnic.
Klíčová slova:
Acidobazická rovnováha - SID - [Atot] - pCO2
|