Nácvik koniotomie na kadaverech –
prospektivní studie
Černý V., Schreiberová J., Pavlínek O.
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakultav Hradci Králové, Fakultní nemocnice Hradec Králové, přednosta doc. MUDr. Vladimír Černý, PhD., FCCM |
|
Souhrn:
Cíl studie: Koniotomie zaujímá pevné místo v algoritmu zajištění dýchacích cest, nicméně klinická frekvence indikací ke
koniotomii je velmi nízká, čímž je možnost jejího praktického nácviku v reálné praxi výrazně omezena. Cílem práce bylo
posouzení přínosu nácviku koniotomie na kadaverech.
Typ studie: Prospektivní observační studie anonymním dotazníkem.
Název a sídlo pracoviště: FN Hradec Králové.
Soubor a metody: Účastníky studie tvořili lékaři, kteří absolvovali nácvik koniotomie na kadaverech.Každý lékař byl požádán
před provedenímnácviku o anonymní vyplnění dotazníku. Před nácvikem byly sledovány: věk, pohlaví, délka praxe v oboru,
atestace v oboru, zkušenost s koniotomií, zkušenost s tracheotomií,stupeň „ochoty a připravenosti“ provést v indikovaném
případě koniotomii (stupeň 4 = bez obtíží, kdykoliv je indikace; stupeň 3 = s menšími zábranami, ale vím jak na to; stupeň 2
= s velkými zábranami, s maximální nejistotou; stupeň 1 = zřejmě bych koniotomii samostatně neprovedl, netroufl bych si).
Po nácviku byly sledovány: stupeň „ochoty a připravenosti“ provedení koniotomie, hodnocení užitečnosti a přínosu
nácviku. Statistické zpracování SigmaStat Statistical Software (Wilcoxon Signed Rank Test, Spearman Rank Correlation,
p<0,05).
Výsledky: Soubor tvořilo 22 lékařů (7 mužů, 15 žen). Bez předchozí praktické zkušenosti s koniotomií bylo 20 lékařů.
Praktické zkušenosti s provedením tracheotomie udávalo 8 lékařů. Stupeň „ochoty a připravenosti“ před nácvikem: stupeň
4 udávali 3 lékaři; stupeň 3 uvedlo 13 lékařů; stupeň 2 uvedlo 6 lékařů_ stupeň 1 neuvedl žádný.Po nácviku stupeň 4 udávalo
8 lékařů; stupeň 3 udávalo 14 lékařů; stupeň 2 nebo 1 neuvedl žádný z lékařů, dosažení vyššího stupně dosahovalo
statistické významnosti (p=0,003). Nácvik koniotomie považovalo za užitečný všech 22 lékařů. Stupeň připravenosti ke
koniotomii před nácvikem koreloval s předchozí zkušeností s tracheotomií (r = 0,47, p = 0,02) a dosaženou atestací (r = 0,62,
p = 0,002).
Závěr: Nácvik koniotomie by měl představovat nedílnou součást postgraduální přípravy lékařů oboru. Využití kadaverů
v nácviku koniotomie zvyšuje stupeň připravenosti k provedení výkonu. Předchozí zkušenost s tracheostomií, vyšší
atestace a mužské pohlaví jsou spojeny s vyšším stupněm připravenosti ke koniotomii ještě před provedením nácviku.
Klíčová slova:
koniotomie – nácvik – kadaver
|