Vznik píštělí u Crohnovy nemoci je standardně přiřazován ke komplikacím choroby, i když se jedná o možnou součást přirozeného vývoje tzv. typu A (klasifikace DeDombalovy) neboli agresivního-perforujícího typu (Greensteinovy klasifikace) tohoto idiopatického střevního zánětu. Píštěle provázejí ve 20 % kolickou lokalizaci Crohnovy nemoci a ve 40 % ileokolické postižení, při němž 35% představují píštěle perianální a asi 34 % píštěle entero-enterální, či entero-kutánní. Další komunikace (do urogenitálního traktu, biliárního traktu) jsou v literárních sestavách nečetné. Dominující postavení v terapii, vedle chirurgických přístupů, mají v oblasti konzervativní anti-tumor nekrotizující faktor, antibiotika a imunosupresiva. Jejich postavení je však relativně nejproblematičtější, přestože literární reference o efektivitě azathioprinu, 6-merkaptopurinu, cyklosporinu, takrolimu a metotrexátu mají téměř čtvrtstoletou tradici. Autoři předkládají vlastní zkušenosti z let 1995–2000 s použitím kombinace cyklosporin – azathioprin v léčbě perianálních píštělí u souboru 21 nemocných. Úspěšnost léčby je podle nich limitována především včasným zahájením terapie (11 případů efektivní léčby) a volbou energického postupu, za který považují také sekvenční imunosupresi.

        Klíčová slova: IBD (idiopatické střevní záněty) – CD (Crohnova choroba) – CyA (cyklosporin A) – CDAI (Crohn’s Disease Activity Index [Best])