Souhrn:
Východisko. Tyroidální dysfunkce je u většiny pacientů provázena změnami hmotnosti. Méně je známé,
jak léčba hyper a hypotyreózy ovlivňuje jejich tělesné složení.
Metody a výsledky. Vyšetřili jsme 18 osob s nově zjištěnou hypertyreózou (skupina I), 15 osob se záchytem
hypotyreózy (skupina II), 22 osob s dlouhodobě léčenou primární hypotyreózou (skupina III) a 17 osob
s anamnézou předchozí léčby hypertyreózy (skupina IV). Tělesné složení včetně procenta tělesného tuku
bylo vyšetřeno metodou dvojfotonové rentgenové absorbciometrie (DXA; GE Lunar Prodigy) . Skupiny se
významně nelišily věkem, BMI ani % tělesného tuku. Ve skupině I byly průměrné hodnoty volného T4
43,1±20,1 pmol/l a TSH 0,03±0,05 mU/l. Hladiny TSH 28,55 ±20,64 mU/l a volného T4 5,94±2,27 pmol/l
byly u skupiny II v souladu s dosud neléčenou hypotyreózou. Tyroidální funkce ve skupinách III a IV byla
v normě. Průměrný váhový přírůstek skupiny I byl 3.9 kg a BMI vzrostl z 25,78±3,73 kg/m2 na
27,36±4,03 kg/m2 po léčbě (p=0,023). BMI se významně nezměnil u skupiny II po normalizaci jejich tyroidální
funkce, ani u skupiny III a IV. Významný proporcionální vzestupu tukové (26737±6993 g vs.
31277±8735 g) (p=0,0078) i beztukové tělesné hmoty (43936±9886 g vs. 51065±9501 g) (p=0,0156) byl
po léčbě zjištěn pouze u skupiny I. Procento tělesného tuku se u nich nezvýšilo (38,04±8,6 % vs.
38,0±9,8 %) (NS). Tělesné složení u ostatních pacientů se během sledované doby nezměnilo.
Závěry. U nově zjištěných hypertyreózních pacientů došlo po normalizaci jejich tyroidální funkce
k paralelnímu vzestupu tukové i beztukové tělesné hmoty hodnocené pomocí DXA. Procento tělesného
tuku se nezměnilo. Léčba hypotyreózy nevedla ke změnám tělesného složení; u pacientů však nedošlo
ani k poklesu tělesné hmotnosti.
Klíčová slova:
tělesné složení, DXA, procento tělesného tuku, tyroidální funkce.
|