Úvod. Systém IGF-I a jeho vazebných proteinů se pravděpodobně účastní patogeneze cévního postižení u diabetes mellitus 2. typu. Cílem studie bylo zjistit vztah mezi parametry tohoto systému a změnami reaktivity mikrocirkulace měřenými laser-dopplerovskou průtokometrií. Metody a výsledky. Třináct diabetiků 2. typu (8 žen a 5 mužů) s diabetickou mikroangiopatií a patnáct zdravých dobrovolníků (8 žen a 7 mužů) bylo vyšetřeno klinicky, laser-Dopplerem, byla stanovena intimomediální tloušťka karotid a byla odebrána krev na stanovení sérových koncentrací IGF-I, IGFBP a lipoproteinů. Procentuální zvýšení perfuze v testu s postokluzivní hyperémií (PORH) i tepelně vyvolanou hyperémií (TH) bylo signifikantně nižší u diabetiků 2. typu (p < 0,05). Maximální perfuze po zahřátí (THmax) byla rovněž nižší u diabetiků 2. typu a rychlost vzestupu perfuze po zahřátí (THmax/t) byla u této skupiny pomalejší (p < 0,001). Změny v reaktivitě mikrocirkulace nezávisely statisticky významně na koncentracích žádného z měřených parametrů systému IGF-I a jeho vazebných proteinů. Závěry. Reaktivita mikrocirkulace je alterována u diabetes mellitus 2. typu. Funkční změny v mikrocirkulaci nejsou statisticky významně závislé na změnách v parametrech systému IGF-I a jeho vazebných proteinů.

        Klíčová slova: IGF-I - IGFBP - Mikrocirkulace - Diabetes mellitus 2. typu