Chronická hyperglykémie, potvrzena hladinami HbA1c, je vedoucí příčinou cévních diabetických komplikací. Studie poslední doby ukazují na významný vliv postprandiálně stoupající glykémie, která je následek poruchy časné sekrece inzulinu u diabetiků 2. typu. Postprandiální hyperglykémie je častým fenoménem i u diabetiků s uspokojivou kompenzací cukrovky dle hladin HbA1c. Řada autorů prokazuje statisticky významnější korelaci mezi postprandiální hyperglykémií a hladinami HbA1c ve srovnání s korelací glykémie nalačno. Monitorování postprandiálních glykémií je významným prostředkem ke zlepšení spolupráce s nemocným a umožňuje lékaři volbu vhodného typu perorálního antidiabetika nebo inzulinu.

        Klíčová slova: Postprandiální glykémie - HbA1c - Angiopatické komplikace