Účinky subchronické expozice SO 2 (400 ppm, 3 hod. denně po dobu 28 dnů) na neinvazivně měřené systolické časové intervaly byly studovány na mor- čatech a porovnávány s kontrolní expozicí vzduchem. Měření probíhala pravidel- ně každý sedmý den expozice. V průběhu 28 dnů pokusu byla zjištěna mírná tendence k zkrácení intervalu RR (v rozmezí 253,9 - 211,5 ms) a s tím související nárůst frekvence (v rozmezí 237 - 285 úderů za minutu). U kontrolní skupiny k těmto změnám nedošlo. Ostatní parametry včetně indexu PEP:LVET nevykazo- valy signifikantní změny. Změny nalezené u kontrolní skupiny byly bez jedno- značného trendu. Mezi exponovanou a kontrolní skupinou nebyly nalezeny signifikantní rozdíly s výjimkou hodnoty délky srdečního cyklu RR po 3. týdnu expozice (u expozice SO 2 211,5 ms, tj. 84,4 % oproti výchozí hodnotě, u kontrol 239,6 ms, tj. 102,4 %) a srdeční minutové frekvence po 3. týdnu expozice (u SO 2 285 úderů za minutu, tj. 118,9 % oproti počáteční hodnotě, u kontrol 256 úderů za minutu, tj. 96,9 %). U ostatních parametrů nebyly zjištěny významné změny hodnot. Subchro- nická expozice SO 2 nevyvolala u morčat změny většiny sledovaných neinvazivně měřených systolických intervalů, mírný vliv na srdeční frekvenci nelze vyloučit.

        Klíčová slova: SO 2 - subchronická expozice - srdeční funkce - morče