Případ patnáctileté dívky s tříletou anamnézou abúzu návykových látek je ukázkou malého povědomí laiků i odborných pracovníků o drogové problematice školních dětí. Přes nepochybné známky dlouhodobého užívání návykových látek ani rodina pacientky, ani pedagogové, psychologové a lékaři, kteří dívku sledovali pro specifické poruchy učení, nevyslovili podezření na drogovou závislost. Nekritický a hyperprotektivní přístup matky pacientky, která i v době hospitalizace omlouvala a tolerovala její chování, ovlivnil negativní postoj pacientky k další doporučené léčbě.

        Klíčová slova: školní fobie, poruchy chování, návykové látky, škodlivé užívání, závislost