Úvod: Počítačem asistované stanovení termického prahu je psychofyzikální semikvantitativní metoda testování funkce tenkých nervových vláken. V současnosti není k dispozici dostatek údajů o vlivu fyziologických proměnných na hodnotu prahu a na intraindividuální variabilitu testu. Metodika: Termický práh pro teplo a chlad byl stanoven ve skupině 50 zdravých dobrovolníků (25 žen a 25 mužů), a to ve dvou lokalizacích (thenar LHK a dorzum PDK). Každý jedinec byl vyšetřen třemi různými algoritmy: dvěma metodami reakčního času (reaction time inclusive – nerandomizovaná a randomizovaná varianta metody Limity) a jednou metodou konstantního stimulu – randomizovaná varianta metody Úrovně). Pro stanovení intraindividuální variability byly u 30 jedinců všechny testy zopakovány v průběhu jednoho týdne a byl stanoven horní normální limit pro fyziologickou intraindividuální změnu každého testu. Výsledky: Hodnoty termického prahu pro chlad se významně snižovaly a hodnoty pro teplo naopak zvyšovaly při vyšetření DKK, u mužů a při použití metod reakčního času. Vliv věku na hodnoty termického prahu nebyl statisticky významný. Intraindividuální variabilita hodnot prahu vyjádřená jako medián koeficientů intraindividuální variability se pohybovala mezi 15 a 30 % a nebyla závislá na typu testu, vyšetřované oblasti, věku ani pohlaví. Závěry: Normální limity je nutno stanovit s ohledem na pohlaví, typ algoritmu a lokalizaci termosondy. Intraindividuální variabilita hodnot prahu je přijatelná s ohledemna psychofyzikální charakter testu, srovnatelná s dalšími kvantitativními testy senzitivního čití a není významně ovlivněna typem provedeného testu ani fyziologickými proměnnými.

        Klíčová slova: testování termického prahu, tenká nervová vlákna, metody reakčního času, metody konstantního stimulu